Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikacegoogle-play-downloadapp-store-download

Anketa

Líbil se vám letošní program Hodů s právem?

Celkem hlasů:
12
Hlasování začalo:
2. 7. 2018
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Co říkáte na myšlenku vybudovat v areálu sportovního hřiště toalety?

Celkem hlasů:
140
Hlasování začalo:
18. 7. 2017
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Co říkáte na nové WORKOUTOVÉ hřiště?

Celkem hlasů:
485
Hlasování začalo:
23. 6. 2017
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 53
TÝDEN: 1123
CELKEM: 361601

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie obce

 

Vznik obce

Historie obce Horní NěmčíObec byla s největší pravděpodobností založena v polovině 13. století. Toto území vlastnil představitel rodu Hrabišiců – Boreš z Rýzmburka, který kolonizoval neosídlené území kolonisty cizího, především německého původu. Ovšem drobné archeologické nálezy nasvědčují, že toto území bylo pravděpodobně obydleno již daleko dříve, předtím než sem byli přizváni němečtí kolonisté. První písemnou zmínkou o naší obci je Zakládací listina cisterciáckého kláštera ve Vizovicích z roku 1261, ve které je uvedena jako jedna z hranic darovaných statků - "Nemtschi potok". Za dlouhá staletí nadvlády šlechty se v pestré historii vystřídalo v obci 22 šlechtických rodů, nejdéle z nich Liechtensteinové a následkem majetkových poměrů obec patřila ke čtyřem panstvím a šesti statkům.

Název obce

Nejstarší názvy obce byly jen ve zkráceném tvaru ("Němeč", "Němči", "Nemtschi", "Nempczi") a původcem tohoto názvu bylo s největší pravděpodobností osídlení kolonisty právě německého původu. Teprve v dalších stoletích se vyskytuje i s podobou slova horní ("hornye Niempcie", "horni Njemczy", "Horni Niemčzi", "Horni Niemc"), pravděpodobně pro upřesnění polohy osady – horní a dolní němci. V dalším vývoji ale dochází ke sloučení obou výrazů a název se objevuje ve zkrácené podobě ("Hornonemczy", "Horniemtz", "Horniemtsch", "Horněmeč"). Nejznámější zkrácenou podobou názvu jest Horněmčí, které bylo užíváno až do roku 1923, kdy byl úředně zaveden název Horní Němčí. Ovšem v lidové mluvě se i nadále setkáme s používáním zjednodušené formy názvu obce "Horněmčí". Za doby nesvobody v letech 1939 až 1945 používán název - "Ober Niemtsch".

 

2. světová válka, Horní Němčí za protektorátu 1939 - 1945

 

1939

Německé jednotky zabírající území Čech a Moravy, přišly i do naší obce 15. března asi o 10 hodině. Obyvatelstvem obce byli chladně a s němou výčitkou přijati... Dosavadní spolkové oraganizace katolické "Omladiny" a "Junáka" byly rozpuštěny a bylo utvořeno "Národní souručenství", které mohlo organizovat veškeré kulturní akce v obci. Členové komunistické strany byli zbaveni členství v zastupitelstvu obce a na jejich místa byli dosazeni zástupci jiných stran. V květnu tohoto roku byl pořádán nábor pracovních sil do Německa. Přihlásilo se mnoho místních občanů a na práce organizovaně odjeli. Byla to jedna z příležitostí vylepšit si svou finanční situaci. Na podzim tohoto roku, po napadení Polska, byl zaveden přídělový systém potravin, textilu a obuvi.

1940

První obětí pracujících občanů naší obce v Německu byl Miroslav Miloš (18 let), který zahynul v listopadu při bombardování Berlína. V listopadu onemocněl a před koncem roku umírá duchovní správce fary Karel Komárek, na jehož místo nastoupil provizorně kaplan z Bojkovic.

1941

V květnu nastoupil na faru farář Jan Huňka z Jalubí. K rozsáhlým německým vojenským akcím po celé Evropě bylo potřeba jak lidí, tak i materiálu k výrobě zbraní. Byly stále konány nábory dělníků do práce, zatímco jich hodně následkem bombardování německých měst a továren utíkalo i zahynulo. Zemědělcům byly vyměřeny povinné dodávky hospodářských plodin a tyto pak důsledné vymáhány. Do roku 1941 patřila obec pod četnickou stanici Hluk, posléze následkem zvýšení požadavků, bylo rozhodnuto zřídit další policejní stanici. V naší obci nebylo místo pro takovou stanici, a proto byla zřízena v obci Boršice.

1942

K válečným účelům byly odvezeny v březnu toho roku z věže místního kostela dva velké zvony a pro místní potřebu zůstal jen umíráček. V obci byla pronásledována místní rodina Weissů, která byla židovského vyznání. Nejprve byla rodina po několikáté návštěvě gestapa vykázána ze své usedlosti, označena žlutými pásky a byl jí omezen pohyb a styk s ostatními obyvateli až došlo ke kompletnímu odsunu celé rodiny.

1943

Jednou z mála radostí v tomto smutném odbdobí byla událost pro příznivce kopané v naší obci. Již od roku 1932 se táhl spor o hřiště mezi zájemci o kopanou a představenstvem obce, které nebylo tomuto nápadu nakloněno. "Kuratorium" pro výchovu mládeže, ale po obci žádalo cvičnou plochu, díky čemuž se uskutečnila dávná touha příznivců kopané. A tak byly v tomto roce "Na zelnicích" postaveny branky, kabiny a vznikl klub pod názvem SK Horní Němčí, který byl přihlášen do mistrovské soutěže. Z příkazu německých úřadů byl rozprodán veškerý inventář dvou rodin místních cikánů, kteří se již dříve museli vystěhovat z rasistických důvodů. Jejich domky byly poskytnuty k bydlení osobám nemajícím své přístřeší.

1944

Tento rok byl vystupňováním poměrů jak na bojištích, tak i v zázemí. Nebezpečí hrozilo na každém kroku. Pracující z Říše utíkali. V červnu byl gestapem odvezen místní občan Jan Ručka. Hřmot bombardování doléhal do obce stále víc. Mračna bombardérů doprovázených stíhačkami svým hřmotem při přeletu téměř každodenně, někdy i vícekrát za den, naháněla strach a zvěstovala hrůzy bombardovaných míst. Také četníci a němečtí financi, kteří sem docházeli z Vápenek, zde byli téměř denními hosty, protože pronásledovali dělníky zběhlé z Říše.

Čím více se fronta blížila, tím ostřejší byla opatření. Obecní úřad dostal příkaz k dodání pracovních sil na opevňovací práce. Nedostavení se bylo považováno za sabotáž. Přechovávání zbraní bylo trestáno trestem smrti. Místní občan Martin Lukáš byl za přechovávání pistole vězněn na Pankráci a potom popraven. Chycený zběh z Německa byl odvezen k vyšetřování na německý pracovní úřad ve Zlíně, poté ostříhán dohola a odvezen do pracovního tábora. Po vypuknutí slovenského povstání konali Němci v plné zbroji noční prohlídky v podezřelých domech a v hostincích, kde důkladně kontrolovali všechny přítomné. V září byli předvoláni všichni muži z obce, kteří byli šetřeni. V osamělém domku u Korytné, kde měli partyzáni tajnou vysílačku byl zastřelen četník, a proto gestapo všechny důkladně vyšetřovalo. Ovšem nikoho se jim nepodařilo zajistit.

Od října do prosince byla na škole ubytována jedenáctičlenná četa německých polních četníků, kteří měli za úkol legitimování a zadržování vojenských zběhů. V prosinci byl gestapem odveden občan Josef Miloš, o němž kolovaly zprávy, že se účastnil partyzánských bojů na Slovensku. Jmenovaný se ani po osvobození nevrátil a byl pravděpodobné popraven.

V letech 1943-1944 byla provedena elektrifikace obce. Náklady byly hrazeny dobrovolnou sbírkou a vybíraným poplatkem za půdu. Většina občanů si elektřinu zavedla.

1945

Od počátku roku bylo již cítit na každém kroku vyvrcholení historických událostí. Byla velká drahota, protože příděly jak potravin, tak i jiných produktů byly stále nižší, což zvedalo ceny na černém trhu. O práci již málokdo stál, protože se dalo vydělat různými překupy vázaného zboží. Protektorátní doba se vyznačovala také zvláštností, že přídělovým systémem se dostalo občanům na topení i uhlí, přestože se až doposud v domácnostech a ve škole topilo výhradně dřívím. Rovněž lze konstatovat, že zdejší občané kdysi tak svárliví, se v době okupace umoudřili a až na některé malé výjimky tvořili jednu velkou rodinu. Vedle českých úřadů byly úřady německé. Do písemností a do matrik byla zaváděna němčina. Názvy obcí byly dvojjazyčné: Horní Němčí - Ober Niemtsch. Úředníci, učitelé a kněží museli skládat zkoušky z němčiny a předkládat doklady o nežidovském původu. Vysoké školy byly zavřeny, mládež se vzdělávala v Německu. České podniky dostaly nucenou německou správu. Záložny z velké většiny peníze půjčily Hitlerovi. 28. říjen se nesměl oslavovat. Politický život úplně odumřel.

(Z kronik zpracovala Radmila Uhrová)