Události kolem osvobození

duben 1945

Začátek osvobození

Občanů se zmocňoval oprávněný neklid z nebezpečí, neboť vše nasvědčovalo blížící se frontu. I přes narůstající strach byl právě čas velikonočních svátků a letos navíc spojený s primicemi místního občana. Pilní obyvatelé vše důkladně připravili. Různými světlými barvami nalíčené domky se snoubily se sytě modrými nebo tmavozelenými, ba i hnědými obrovnávkami, aniž by kdo tušil, že rozmezí 26 dnů je všechny o tuto krásu připraví.

Domy poničené v průběhu osvobozování V noci z 1. na 2. dubna 1945 přijala obec první německou jednotku na ústupu ze Slovenska, bylo to asi 250 mužů. Vojáci byli ubytováni ve škole a nejbližším okolí. Rannímu formování jejich jednotky zkřížil cestu krojový průvod družiček a mládenců uprostřed s novoknězem primiciantem Antonínem Krupicou. Četný průvod směřující do kostela doprovázela dechová hudba. Tento výjev byl velmi ojedinělý, upravená, čistá obec a pestré barvy místních krojů v kombinaci s těžkou vojenskou technikou. Na tvářích německých vojáků byl znát údiv nad tímto nečekaným zjevem a v němém obdivu uvolnili cestu tomuto průvodu. Zakrátko odjeli z vesnice směrem ke Slavkovu.

Od 5. do 10. dubna obec navštívily tři oddíly německých vojáků, kteří vždy v další den pokračovaly na své cestě.

11. až 14. dubna přibylo německé dělostřelectvo, které již zaujalo své palebné postavení západně od vesnice, až k rozmezí katastrů obcí Horní Němčí a Slavkova.

Jelikož počasí bylo pěkné, nic nebránilo tomu, aby se pole neoselo. Navíc se kopaly kryty a zakopávaly či zazdívaly v sudech různé zásoby, aby si občané uchovali, před nic nešetřící válkou, aspoň nejnutnější životní potřeby. Občanstva se ale stále více zmocňoval neklid, protože dělostřelba oznamovala, že fronta se blíží. 13.dubna se odehrál přímý boj o Strání a již se zdálo, že boj bude mít rychlý spád a přes naši obec rychle přejde. Leč vítězící armáda Rusů a Rumunů nepokračovala v tlaku na nepřítele, čímž mu umožnila vybudovat si pevné obranné opatření na rozhraní katastrů Strání a Horní Němčí. Z těchto opevnění několikrát zaútočili Němci na tlačící armádu Rusů a Rumunů. Takže přímý boj muže proti muži se ve Strání odehrával vícekrát.

Průběh bojů v Horním Němčí

• V noci na 16. dubna vyhořela německá pozorovatelna na loukách za Kadlečkovou a Němci se úplně stáhli do vybudovaných krytů lesů Kadlečkové a Hrabiny. V pondělí 16.dubna Němci nechali předvést všechna kola a která se jim líbila, tak byla zabavena a odvezena z vesnice, jakož i jeden osobní automobil místního občana. Německé čety již pár dní budovaly opěrné body pro těžké kulomety a granátomety v okolí obce. Odpoledne asi v 18.hodin bombardovalo 5 ruských letadel dělostřelecké postavení na jihovýchodní straně vesnice, přičemž jedno dělo bylo úplně rozbito a 3 vojíni byli zraněni.
• V úterý 17. dubna bylo určeno několik občanů na kopání zákopů, usazování děl a jejich maskování na rozmezí obcí Horní Němčí a Slavkov. Když však tato místa začali Rusové odstřelovat, byl zraněn místní občan a několik něm. vojáků. Odpoledne přijely do obce 3 německé tanky, které Rusové dělostřelectvem pronásledovali, čímž prakticky započal boj o naši obec. První dělová nálož dopadla asi 15 m severně od školy a začaly padat další. Občané postávající různě po vesnici, museli se uchýlit do krytů. První den dělostřelecké palby zaplatilo pět občanů životem. To bylo výhružkou pro obyvatele, takže v následujících dnech již nebyly ztráty na životech v průměru tak velké. Zato obydlí se měnila stále k horšímu.
• Ve středu 18. dubna dopoledne bylo slyšet palbu z kulometů a pušek , jdoucí od Korytné, Strání a od západu z Velké a Strážnice. Odpoledne se strhla prudká bouře, kde rachot hromu zapadal do palby děl a výbuchů granátů, které ale navečer utichly. Německý červený kříž, umístěný u Františka Jankových u hřbitova se přemístil toho dne do Slavkova, protože tam dělostřelectvo nestřílelo. Za palby museli ve dne jet pro zraněné německé vojáky i naši občané. Tento den dopadlo na vesnici 42 granátů.
• V pátek 20. dubna zrána ojedinělé rány z děl, ale odpoledne od 15. hodiny byla střelba prudší než ve dnech předešlých. Těžké dělostřelectvo Rudé armády toho dne postoupilo od Nového Města nad Váhom, zakopalo těžká děla ve Květné a plných osm hodin nepřetržitě pálilo na vesnici. Na mnoha místech ve vesnici vznikl požár zápalnými granáty, který nebylo možno lokalizovat. Po 21. hodině dělostřelecká palba ustává, protože německý protiútok se nezdařil pro přesilu Rusů, jež se blížili krok za krokem k vrcholům kopců od Strání k hlavním hnízdům německého odporu.
• Dopoledne 21. dubna odstřeloval ruský letoun rychlopalné dělo umístěné v myslivně a odpoledne zase dělostřelecká palba na vesnici, která zničila další domy.
• V neděli 22. dubna bylo v naší vesnici dosti klidno, zato však z okolí se ozývalo dunění děl a občas kulometná střelba z Korytné.
• V pondělí 23. dubna ojedinělé rány někde z kulometů a pušek na Oracích loukách. V 19 hodin bubnová palba z nově postavených děl Rudé armády a střely s výbuchy. Německá dělostřelba odpovídá z pomezí Horního Němčí-Slavkova a od Lipin. Německé tanky pohybující se v obci nešetří náboji. Toho dne byl zasažen kostel a usmrcen jeden občan.
• V úterý 24. dubna dopoledne silná křížová dělostřelecká palba. Silné dunění děl směrem od Strážnice, Veselí a Lopeníka. Německá vojska se pohybují vesnicí a využívají členitého terénu nad obcí. Noc neklidná, rány z pušek a kulometů a do nich zapadají výbuchy granátů. Boj se blíží a je již jen na dosah ruky, na pokraji lesa, vzdáleného od vesnice 1 km.

Přímý boj v obci

Ve středu 25. dubna o 1. hodině v noci se stáhla německá vojska do vesnice, vyhání občany z některých krytů a zabírají je pro sebe a pro velitelství. Po třetí hodině ranní umístnili granátomet na dvorku školy. Byl na něj podniknut letecký útok, který demoloval 2 domy a 2 domy poškodil. V 8. hodin ráno otřesná detonace vyhozeného mostu na horním konci vesnice dala tušit počátek konce. Asi za hodinu vyletěl do povětří most i na dolním konci vesnice. Účelu tím nebylo dosaženo, rozkaz však byl splněn. Dopoledne je dělostřelecká palba na vesnici, v níž jsou již všichni Němci. Někteří připravují obranu a jiní už ustupují. Na jižním konci vesnice jsou střílející kulomety maskovány na půdách, ve středu vesnice na kostelní věži a na myslivně. Z občanů kdo nemusí, nevychází z krytů, neb dává život v sázku.

Odpoledne zhruba o 16. hodině vyrazili Rusové a zaútočili na jižní konec vesnice se třemi tanky. Němci ustoupili až k hostinci Jana Bahule. Dva tanky Rudé armády zůstaly na jižním konci vesnice a s palbou podporovaly útočící pěší vojsko.Třetí tank se rozjel s pěchotou zároveň po staré silnici kolem zahrad na východní straně. V jedné zahradě mu spadly řetězové pásy, obsluha ihned započala s jejich výměnou, za pomoci dvou našich občanů. Ruská pěchota drží Matyjánku a vyčkává opožděný tank, který se rozjíždí v 17.30 hodin. Po silnici před ním Němci ustupují. Je slyšet střelbu pušek a kulometů a mezi nimi hlasy ruských vojáků povzbudivým "hurá".

Rudá armáda postupuje ke středu vesnice, kde zuří boj, ale převaha Rudé armády zvládá situaci. Rychlopalné dělo na dvorku obecné školy a granátomet postavený mezi školou a obchodem Antonína Miloše, střely jen chrlí. Rudá armáda na západní straně vesnice vyrovnává frontu, která byla opožděna a před 19. hodinou dosáhla kostelní zdi. Obecnou školu drží dosud Němci a na druhé straně na myslivně vlaje hákový prapor, který strhují ruští vojíni a již jsou ve sklepě s namířenými automaty na občany v domnění, že jsou to Němci.

Po 20. hodině již Němci ustupují ke Slavkovu, hnáni Rudou armádou. Ve 21. hodin je celá vesnice obsazena Rudou armádou. Pod vesnicí jsou rozestavěny uzavírací stráže Rudé armády. Dělostřelecká palba ustala až na ojedinělé rány k půlnoci od Slavkova. Občané hasí doutnající spálené domy, které osvětlovaly bojiště.

Protiútok Němců

26. dubna ve 4. hodiny ráno Němci opětovně podnikli protiútok na vesnici, tanky a minomety. Jejich tanky vyjely ze Slavkova polní cestou po Drahách a na pomezí Horní Němčí - Slavkov odbočily na náš katastr, jeden se postavil pod okna domu č.p. 326 a ihned zahájil palbu. Zbylé tanky stály na Dílech západně od vesnice. Boj byl neočekávaný a Němcům se podařilo zatlačit Rudoarmějce až ke kostelu.

Vytrvalým bojem Rudé armády byl útok zlomen a kolem 9. hodiny ustal. Na poli, asi 400 m severozápadně od vesnice, zůstal odstřelen jeden tank a další ze tří tanků najel u dolního mostu na minu – útok Němců se zhroutil a nastal kvapný ústup. Boj se rychle vzdaloval a přes vesnici projížděla vojska vítězné armády. Domky u silnice od Slavkova hořely, zapáleny německými granáty a poškozeny tanky. Stará památná lípa u hřbitova byla zasažena zápalným granátem a shořela. Stejně tak pod ní stojící kaplička sv. Jana z Nepomuku byla velmi poškozena.

Střelba a celý boj se přenáší ke Slavkovu. Ruské vrhače granátů v tuto dobu tj. v 10 hodin dopoledne stojí na jižním konci vesnice a jsou zaměřeny na Slavkov. Ovšem ani oni, ani motorizované dělostřelectvo Rudé armády již nestřílelo, neboť fronta od Slavkova se rychle vzdalovala.

Kolem poledne, kdy se boj přesunul již do Dolního Němčí, přiletěla tři rumunská letadla od Slovenska, která měla pomoci zlomit odpor Němců na dolním konci Dolního Němčí. Nejprve svrhly bomby za Slavkovem a poté, když se vracely podél silnice k Hornímu Němčí, najednou k velkému překvapení občanů a ruského velitele, svrhly bomby na dolním konci Horního Němčí. Přičemž zahynul jeden občan, jeden byl těžce raněn a byly zdemolovány 2 domy. Asi kolem třetí hodiny odpoledne přijelo lehké dělostřelectvo a pět děl tažených třemi páry koní a zastřelovaly na Slavkov. A to byla poslední útočící jednotka Rudé armády.

Situace po bojích

Občané opouštějí kryty a přenášejí svá zavazadla do svých domovů. Postižení postávali u trosek a zbořenišť svých domků, ze kterých se ještě kouřilo, aniž si v této chvíli uvědomovali, že jsou bez přístřeší. Povalené zdivo, visící zbytky střech nad chodníky, rozházené a opálené trámoví, v němž jsou zamotány přetrhané elektrické dráty, jámy od vybuchlých granátů a z nich blátem oplácané stěny. Kde zůstaly ve stavení dveře, byly otevírány a dle přeházeného vybavení bylo vidět, že Němci v posledních dnech bojů nic nešetřili a brali na co přišli, včetně zboží z obchodů.

Na tomto místě je třeba vzpomenout i negativní působení vojsk slavné Rudé armády při osvobozování. Z jiných zdrojů než z obecní kroniky je patrno, že procházející vojáci v obci rabovali a sháněli alkohol a ženy. K seznamu válečných škod je proto u některých třeba připočítat i tyto škody mravní.

Budování krytů

V týdnu od 8. do 15. dubna vyhledávali občané vhodná místa pro kryty. Mnoho rodin si zhotovilo kryty v lese, které však zůstaly nepoužity, již pro zákaz do lesa chodit a potom pro jejich vzdálenost. Proto majitelé těchto lesních krytů, byli nuceni kopat kryty znovu: v zahradách hospodářských usedlostí, ve březích potoka Okliky, či v břehu, v járku za zahradami, kde kopali jámy a vchody chránili stěnami z drnů.

Jména majitelů sklepních krytů a počet osob v nich za bojů ukrytých:

• Alois Hurbiš, č. 119, ukryto 125 osob
• Emil Svoboda, č. 1, ukryto 55 osob (dva zásahy, kryt však neproražen)
• Josef Lukáš, č. 290, ukryto 83 osob (zde se narodila Jiřina Kunstová)
• Obecní dům, č. 113, ukryto 43 osob (dům dostal zásah)
• Myslivna, č. 24, ukryto 25 osob
• František Hořčica, č. 60, ukryto 50 osob
• František Nehněvajsa, č. 325, ukryto 28 osob (jeden zásah ve střeše budovy)
• Cyril Daněk, č. 233, ukryto 37 osob
• Josef Ondra, č. 212 (zde se narodilo dítě Jurniklovo)
• Josef Lukáš, č. 75, ukryto 24 osob
• Cyril Miloš, č. 82, ukryto 65 osob (budova zasažena)
• Fara, č. 90, ukryto 120 osob (budova zasažena)
• František Borýsek, č. 97, ukryto 42 osob (dva zásahy)
• Alois Srnec č. 197, ukryto 60 osob (jeden zásah do střechy)
• Karel Uher, hostinec, ukryto 17 osob (kryt byl zbudován za prudké dělostřelecké palby, v sobotu 21. dubna, vytrháním podlahy v sále hostince)
• Jan Bahula, č. 40 hostin., ukryto34 osob (dva zásahy, ledovna zbořena a při výbuchu granátu oheň i kouř v krytu, nikdo nebyl zraněn)

V těch nejtěžších chvílích boje nebylo v obci snad jediného krytu, kde by se lidé nemodlili a nezpívali pobožné písně, aby přehlušili tu hrůzu. Ale bylo to nad síly i těch nejsrdnatějších, protože do toho všeho se mísil pláč hladových dětí a bědování těch méně odolných. Namnoze plameny a kouř dovršovaly své dílo. Ale i v takových podmínkách se ve dvou sklepeních narodily dvě živé děti. V této těžké zkoušce si občané vypomáhali, jak jen mohli. "Jen to přežít" říkávali. Zvláštní pochvalu si zasloužili dva občané Josef Janča a hlavně František Hurbiš, kteří nasazovali životy, aby pomohli, kde bylo třeba - nosili zprávy, lidi ošetřovali a utěšovali. Za bojů byl také František Hurbiš nápomocen faráři Janu Huňkovi při pohřbívání padlých občanů. Pohřbívání se uskutečnilo navečer nebo časně ráno za přítomnosti nejbližší rodiny.

Směr příjezdu bojové fronty

Bojová fronta se k vesnici přiblížila směrem od Strání, ale ne po hlavní silnici, nýbrž lesem od Kamenné boudy. Rudá armáda se blížila dvěma proudy. První proud postupoval od Kamenné boudy, přes Lesnou na Hrubá dřeva, dále obecním lesem a údolím potoku Okliky až k vesnici. (Potok Okluky je současný název, v historických pramenech uváděn jako potok Okliky.)

Tento první proud se však na Lesné rozdělil a jeho druhá část postupovala na západ lesem Trestná na Malou obec, kde měli Němci vybudována silná kulometná hnízda s větším oddílem pěchoty. Tato druhá část prvého proudu sváděla těžké boje až do svítání příštího dne 26. dubna, kdy Němce z tohoto postavení vyhnala.

Druhý proud se dostal v lese Hrabině na hlavní silnici, kterou kus po kuse dobýval až do Dubníčku. Odtud odbočil v bojových formacích na západ přes obecní pastviny k vesnici, kde se spojil s prvním proudem.

Pěší jednotky postupovaly plánovitě od Strání na vesnici, neboť jejich postup byl chráněn a připravován dělostřeleckou palbou, již dnem 17. dubna počínaje, kdy první ruské granáty dopadly do vesnice. Vesnice byla jádrem odporu, poněvadž v posledních dnech bojů bylo zde několik dělostřeleckých baterií a tři tanky, které své postavení stále měnily.

Pozice tanků za bojů

První německý tank měl své hlavní stanoviště na jižním konci vesnice (u staré okresní silnice nad Horním Němčím) ve stodole Františka Lukáše č. 295, odkud přes vyražená prkna střílel směrem na Dubník, Kadlečkovou a Lesnou. Postavení občas změnil, a to do Radějůvky a nebo po staré silnici ke staré pile (dnes domek č. 54), odkud zajížděl do Hložin, kde využíval přírodních skrytů.

Druhý německý tank zaujal velmi krásné postavení na jižním konci vesnice na Podsedku Františka Bahule, č. 58. Po celou dobu, a to i v noci odstřeloval postavení Rudé armády ve směru Kadlečková, Lesná a Malá obec. Obyčejně v noci vyjížděl za stodolu Jana Lukáše, č. 65, pak až na Kopanice k boudě obecního hajného a na Orací louky.

Třetí německý tank, snad zálohový, se neustále pohyboval od farské zahrady a Hřádku, po dílech západní vesnice, až na její severní konec kolem hřbitova, středem vesnice až ke kostelu a zpět zase podél zahrady Weissů, č.1.

Pohyblivostí těchto tanků nebylo ušetřeno žádné místo ve vesnici, dopady ruských granátů, jež byly pro ně určeny.

Mosty přes potok Okliky

Asi kolem 8. hodiny ranní 25. dubna byl vyhozen jižní (horní) most ve vesnici. Nálože byly připraveny již ve dnech, kdy započal dělostřelecký útok na vesnici a byly hlídány německými vojáky. Detonací tohoto mostu utrpěly v okolí se nacházející domy č. 213, 206, 48, 50.

Most na severní straně (dolní) byl vyhozen v 9 hodin dopoledne. Touto detonací utrpěly jen trosky shořelých domků č. 105, 196, 106.

Třetí most mezi Horním Němčí a Slavkovem vyhozen nebyl, neboť vojíni Rudé armády se dostali do stavení Jana Bobčíka č. 326, ještě v té době, kdy Němci ustupovali od hřbitova. Jan Bobčík na tento podminovaný most ruské vojíny upozornil a oni bez odkladu nálože odstranili, a přeložili je o kousek dál od mostu vedle silnice. Ke všemu na ně poté najelo opožděné německé dělo při ústupu z Horního Němčí a bylo tím značně poškozeno.

Boj v naší vesnici započal 16.dubna bombardováním německých baterií a skončil vítězstvím Rudé armády 26. dubna v 9. hodin dopoledne.

Ztráty na životech při osvobození:

17. dubna 1945

Josef Fibichr – (nar. 1939), č.248, zasažen střepinou granátu do hlavy a na místě mrtev.
František Kočí – (nar. 1908), č.215, domkař, otec dvou dětí, zasažen střepinou granátu na silnici před domem č. 98 a ihned mrtev.
Marie Rybová – (nar. 1902), č.35, manželka domkaře, zasažena střepinou granátu a umírá ve dveřích svého domku.
Anna Uhrová – manželka dělníka, zasažena střepinou granátu, zemřela v nemocnici v Uherském Hradišti.
Josef Bartoš – (nar. 1904), č.33, rolník, otec tří dětí, zasažen střepinou granátu, dostal otravu krve a zemřel bez lékařské pomoci v hrozných bolestech druhý den ráno, t.j. 18.dubna.

19.dubna 1945

František Janča - (nar. 1930), č.10, vyšel z krytu, zasažen střepinou granátu a na místě mrtev.

23.dubna 1945

Josef Lečbych - (nar. 1908), č.85, zasažen v domě střepinou granátu a okamžitě mrtev.

26.dubna 1945

Stanislav Hořčica -(nar.1928), č. 124, kamenický učeň, jediný syn, zasažen střepinou granátu v krytu, mrtev na místě.
Josef Hanák (nar. 1916), č. 218, zasažen a roztrhán na kusy svrženou bombou, které svrhlo rumunské letadlo.

10 občanů bylo zraněno za bojů, dalších 6 občanů zanechanou municí. V bojích o naši obec padlo celkem 27 mužů Rudé armády, kteří byli pochováni ve společném hrobě. 20 německých vojáků bylo pochováno různě po lese, kdy byli nalezeni druhý den po osvobození a asi 9 bylo pochováno ve společném hrobě na hřbitově.

Další válečné škody

Ze 342 popisných čísel bylo celkem 10 domů úplně demolováno, 33 domů bylo zničeno požárem, 36 domů velmi těžce poškozeno a mnohé další byly více či méně poškozeny (včetně kostela).

Ve vesnici byly odstraněny dva mosty. Bylo zabito 11 ks hovězího dobytka a několik dalších odvlečeno, podobně jako několik vepřů. Drůbež byla vyhubena téměř kompletně.

Obec Horní Němčí byla jedna z nejvíce postižených obcí na našem okrese, škody válkou způsobené nejsou zde přesně vyčísleny, ale dají se počítat do milionů.

Stav po osvobození

Novinová služba, telefonní spojení a příjem poštovních zásilek – bylo přerušeno dne 6. dubna. Poštovní úřad byl znovu otevřen 6. června 1945 a telefon obnoven 15. srpna 1945. Díky shoření autobusu Ant. Galuškovi, obstarával poštu Jan Galuška na kole a později Martin Jankových osobním vozem.

Minová pole byla po obou stranách mostu mezi Horním Němčím a Slavkovem, další za vesnicí nade mlýnem a u všech cest vedoucích z jihovýchodu. Našlápnutím na miny byly zraněny 2 osoby přespolní. Minová pole byla vyčištěna pyrotechnickou četou z Uherského Hradiště. Při této práci nebyl nikdo zraněn. V místech, kde probíhala fronta, se občas ještě miny objevily.

Odstraňování bunkrů na soukromém majetku provedli vlastníci sami a v lesích svépomocí. Vyhořením a demolováním mnoha domů nouzově bydlely čtyři rodiny ve škole, ostatní u svých příbuzných ve stodolách, sklepích i stájích. Přímé sbírky na postižené konány nebyly, ale s naturáliemi si občané vypomáhali navzájem.

Polní práce byly značně opožděny, 10% polí bylo neobděláno z důvodu válečných operací, nedostatku osiva a potahů. Němci odvlekli 8 koní a osvobozující armáda 10 koní. V měsíci červnu bylo přivedeno do obce ze sběrných středisek 30 koní. Hromadná sklizňová akce u nás nebyla, neboť byla provedena vlastními silami. Mnoho škody natropilo krupobití v době žní. Ačkoliv se pracovalo na opravách budov, přece mnoho stodol zůstalo nezakryto pro nedostatek materiálu. Postižení občané se snažili opravit střechy, buď prkny nebo krycí lepenkou, nepatrné procento přivezenými taškami.

Od osvobození do 1. listopadu byla obec bez veškerého dopravního spojení. Od 1. listopadu jezdí opět pravidelně jeden autobus Ant. Galušky do Uherského Brodu a zpět.

Z koncentračního tábora se v červenci vrátil Jan Růčka, dále pak Karel Světinský, František Kohoutek a Jan Borýsek. Z říše se vrátili dělníci. Z anglické armády se vrátil Karel Stopka v hodnosti desátníka. Zatčeny a odvedeny byly tři osoby.

Oslavy

1.května – uctění padlých hrdinů Rudé armády na místním hřbitově.

28.října – den samostatnosti, odhalení nově vybudovaného památníku na místním hřbitově padlým vojínům Rudé armády.

Politický vývoj

Od osvobození do 30. dubna vedl veškerou správu obce dosavadní starosta František Miloš, č.87. V pondělí 30. dubna byli svoláni do hostince Karla Uhra navržení členové Revolučního národního výboru, na jejichž politické přesvědčení nebylo přihlíženo. Z 24 členů Revolučního národního výboru byl předsedou zvolen dosavadní starosta František Miloš. 1. května se sešel takto zvolený výbor, aby řešil nejdůležitější a nejnaléhavější potřeby všech občanů.

Nemalé úkoly čekaly Národní výbor. Občané slibující si po dobu fronty pomoc, jen když se zachrání, neuznali těžkosti Národního výboru se zařizováním různých potřeb, když navíc výbor nedostal podpory ze strany ONV v Uherském Hradišti, jako nejvíce postižená obec okresu. Brzy po bojích byly konány sbírky potravin pro novou armádu, ale i sbírka peněz pro poškozené válkou byla zde provedena. Bylo vybráno přes 28 tisíc Kč. Což zní jako ironie, že bylo vybíráno od občanů obce, jenž byla nejpostiženější na okrese. Navíc, když se jmenovaný okres poté nehezky zachoval s ohodnocením a odškodněním válečných náhrad, které byly později vypláceny. A proto s velkou námahou a trpělivostí byly zvládány úkoly jeden za druhým.

15. července dochází k reorganizaci Národního výboru na základě zastoupení čtyř politických stran, z kterých je složen 18 členný Národní výbor.

Strana lidová má 170 organizovaných členů a ve výboru má 5 členů: František Krhovský, Jan Janča, Jan Kohoutek, Josef Jankových, František Bahula.

Strana komunistická má 48 organizovaných členů a ve výboru má 5 členů: Cyril Dufka, Jan Ručka, Josef Ondra, František Kohoutek, Josef Hulík.

Strana národně socialistická má 19 organizovaných členů a ve výboru má 4 členy: Cyril Srnec, Cyril Stojaspal, Josef Chmelina, Karel Uher.

Strana sociálních demokratů má 20 organizovaných členů a ve výboru má 4 členy: Emanuel Hudský, Felix Vrtal, František Ryba, Josef Lukáš.

Předsedou byl zvolen Jan Ručka, č. 298, kterého po nemoc zastupoval místopředseda František Krhovský.

Na zásobování Rudé armády, která se v našem státě zdržovala bylo z naší obce dodáno 54 ks hovězího dobytka, 30q obilí, 24q brambor a 3q mouky.

Na výzvu vlády odchází, po dosunu Němců, do pohraničních částí Moravy z naší obce hodně rodin, celkem zhruba 300 lidí. Občané, jež zajímá zemědělství, osidlují ponejvíce jižní pohraničí a usazují se ponejvíce v Drnholci, Litobratřicích, Hevlíně, Dolních Dunajovicích a Jiřicích. Ti, jež hledají námezdní práce se usazují ve Slezsku v Zigharticích (později přejmenováno na Vápennou).

(Na základě obecních kronik a dalších podkladů zpracovala při 60. výročí osvobození obce Radmila Uhrová)