2. světová válka

Horní Němčí za protektorátu 1939 - 1945

1939

Německé jednotky zabírající území Čech a Moravy, přišly i do naší obce 15. března asi o 10 hodině. Obyvatelstvem obce byli chladně a s němou výčitkou přijati... Dosavadní spolkové oraganizace katolické "Omladiny" a "Junáka" byly rozpuštěny a bylo utvořeno "Národní souručenství", které mohlo organizovat veškeré kulturní akce v obci. Členové komunistické strany byli zbaveni členství v zastupitelstvu obce a na jejich místa byli dosazeni zástupci jiných stran. V květnu tohoto roku byl pořádán nábor pracovních sil do Německa. Přihlásilo se mnoho místních občanů a na práce organizovaně odjeli. Byla to jedna z příležitostí vylepšit si svou finanční situaci. Na podzim tohoto roku, po napadení Polska, byl zaveden přídělový systém potravin, textilu a obuvi.

1940

První obětí pracujících občanů naší obce v Německu byl Miroslav Miloš (18 let), který zahynul v listopadu při bombardování Berlína. V listopadu onemocněl a před koncem roku umírá duchovní správce fary Karel Komárek, na jehož místo nastoupil provizorně kaplan z Bojkovic.

1941

V květnu nastoupil na faru farář Jan Huňka z Jalubí. K rozsáhlým německým vojenským akcím po celé Evropě bylo potřeba jak lidí, tak i materiálu k výrobě zbraní. Byly stále konány nábory dělníků do práce, zatímco jich hodně následkem bombardování německých měst a továren utíkalo i zahynulo. Zemědělcům byly vyměřeny povinné dodávky hospodářských plodin a tyto pak důsledné vymáhány. Do roku 1941 patřila obec pod četnickou stanici Hluk, posléze následkem zvýšení požadavků, bylo rozhodnuto zřídit další policejní stanici. V naší obci nebylo místo pro takovou stanici, a proto byla zřízena v obci Boršice.

1942

K válečným účelům byly odvezeny v březnu toho roku z věže místního kostela dva velké zvony a pro místní potřebu zůstal jen umíráček. V obci byla pronásledována místní rodina Weissů, která byla židovského vyznání. Nejprve byla rodina po několikáté návštěvě gestapa vykázána ze své usedlosti, označena žlutými pásky a byl jí omezen pohyb a styk s ostatními obyvateli až došlo ke kompletnímu odsunu celé rodiny.

1943

Jednou z mála radostí v tomto smutném odbdobí byla událost pro příznivce kopané v naší obci. Již od roku 1932 se táhl spor o hřiště mezi zájemci o kopanou a představenstvem obce, které nebylo tomuto nápadu nakloněno. "Kuratorium" pro výchovu mládeže, ale po obci žádalo cvičnou plochu, díky čemuž se uskutečnila dávná touha příznivců kopané. A tak byly v tomto roce "Na zelnicích" postaveny branky, kabiny a vznikl klub pod názvem SK Horní Němčí, který byl přihlášen do mistrovské soutěže. Z příkazu německých úřadů byl rozprodán veškerý inventář dvou rodin místních cikánů, kteří se již dříve museli vystěhovat z rasistických důvodů. Jejich domky byly poskytnuty k bydlení osobám nemajícím své přístřeší.

1944

Tento rok byl vystupňováním poměrů jak na bojištích, tak i v zázemí. Nebezpečí hrozilo na každém kroku. Pracující z Říše utíkali. V červnu byl gestapem odvezen místní občan Jan Ručka. Hřmot bombardování doléhal do obce stále víc. Mračna bombardérů doprovázených stíhačkami svým hřmotem při přeletu téměř každodenně, někdy i vícekrát za den, naháněla strach a zvěstovala hrůzy bombardovaných míst. Také četníci a němečtí financi, kteří sem docházeli z Vápenek, zde byli téměř denními hosty, protože pronásledovali dělníky zběhlé z Říše.

Čím více se fronta blížila, tím ostřejší byla opatření. Obecní úřad dostal příkaz k dodání pracovních sil na opevňovací práce. Nedostavení se bylo považováno za sabotáž. Přechovávání zbraní bylo trestáno trestem smrti. Místní občan Martin Lukáš byl za přechovávání pistole vězněn na Pankráci a potom popraven. Chycený zběh z Německa byl odvezen k vyšetřování na německý pracovní úřad ve Zlíně, poté ostříhán dohola a odvezen do pracovního tábora. Po vypuknutí slovenského povstání konali Němci v plné zbroji noční prohlídky v podezřelých domech a v hostincích, kde důkladně kontrolovali všechny přítomné. V září byli předvoláni všichni muži z obce, kteří byli šetřeni. V osamělém domku u Korytné, kde měli partyzáni tajnou vysílačku byl zastřelen četník, a proto gestapo všechny důkladně vyšetřovalo. Ovšem nikoho se jim nepodařilo zajistit.

Od října do prosince byla na škole ubytována jedenáctičlenná četa německých polních četníků, kteří měli za úkol legitimování a zadržování vojenských zběhů. V prosinci byl gestapem odveden občan Josef Miloš, o němž kolovaly zprávy, že se účastnil partyzánských bojů na Slovensku. Jmenovaný se ani po osvobození nevrátil a byl pravděpodobné popraven.

V letech 1943-1944 byla provedena elektrifikace obce. Náklady byly hrazeny dobrovolnou sbírkou a vybíraným poplatkem za půdu. Většina občanů si elektřinu zavedla.

1945

Od počátku roku bylo již cítit na každém kroku vyvrcholení historických událostí. Byla velká drahota, protože příděly jak potravin, tak i jiných produktů byly stále nižší, což zvedalo ceny na černém trhu. O práci již málokdo stál, protože se dalo vydělat různými překupy vázaného zboží. Protektorátní doba se vyznačovala také zvláštností, že přídělovým systémem se dostalo občanům na topení i uhlí, přestože se až doposud v domácnostech a ve škole topilo výhradně dřívím. Rovněž lze konstatovat, že zdejší občané kdysi tak svárliví, se v době okupace umoudřili a až na některé malé výjimky tvořili jednu velkou rodinu. Vedle českých úřadů byly úřady německé. Do písemností a do matrik byla zaváděna němčina. Názvy obcí byly dvojjazyčné: Horní Němčí - Ober Niemtsch. Úředníci, učitelé a kněží museli skládat zkoušky z němčiny a předkládat doklady o nežidovském původu. Vysoké školy byly zavřeny, mládež se vzdělávala v Německu. České podniky dostaly nucenou německou správu. Záložny z velké většiny peníze půjčily Hitlerovi. 28. říjen se nesměl oslavovat. Politický život úplně odumřel.

(Z kronik zpracovala Radmila Uhrová)